Když se 11. července 1366 císaři Karlovi IV. v Praze narodila dcera Anna – první dítě vzešlé z jeho manželství s Alžbětou Pomořanskou – uspořádal na její počest oslavy, na něž se sjeli významní hosté z celé Evropy. Panovník se rozhodl využít této příležitosti k počinu důležitému pro český duchovní život: 30. července téhož roku založil univerzitní kolej, která měla na věčnou paměť nést jeho jméno – Collegium Carolinum.
Univerzitní koleje byly prostředím, které umožňovalo, aby profesoři a studenti žili v domech k tomu určených a aby byli finančně zajištěni z důchodů, které k té či oné koleji náležely. Jednak existovaly koleje profesorské, jednak koleje studentské, v Evropě však existovaly případy, kdy profesoři i studenti žili v jedné koleji společně. Každá kolej měla svou nadaci, která finančně zajišťovala její existenci, své kapitály, svou správu a řád.
Důležité bylo, že císař Karel IV. se 30. července 1366 založením koleje nesoucí jeho jméno zavázal k dotování životních nákladů dvanácti mistrů profesorů, z nichž dva byli teologové a ostatní filozofové. Zpočátku Collegium Carolinum neboli Karlova kolej našla útočiště „v domě žida Lazara“ nedaleko mikulášského chrámu na Starém Městě pražském. Avšak v roce 1383 zakoupil král Václav IV. vhodnější dům od bývalého královského mincmistra Jana Rotleva na dnešním Ovocném trhu, kam se kolej přestěhovala v roce 1386. Každý profesor zde měl svůj pokoj, měli zde společnou jídelnu a učebny. Kolej sice vznikla až celých 18 let po založení Karlovy univerzity, byl to však počin, který její význam a věhlas povýšil. Právě zde byly ve zvláštní místnosti uchovávány univerzitní insignie a v rektorově pracovně také zakládací listina Univerzity Karlovy se zlatou Karlovou pečetí.
Collegium Carolinum nebylo jedinou univerzitní kolejí, o níž Karel IV. rozhodl. Zároveň byla v další univerzitní kolej proměněna kapitula Všech svatých na pražském Hradě; podle císařova rozhodnutí v ní měli být kanovníky pouze univerzitní mistři. Jak uvádí prof. František Kavka, „dotováním čtyřiadvaceti profesorských míst – dvanácti v Collegiu Carolinu a dvanácti v kapitule Všech svatých – se dostalo pražskému vysokému učení daru, jímž se mohly chlubit jen největší evropské univerzity“. Tím byly vytvořeny předpoklady, aby se Praha po Paříži a Oxfordu stala třetí teologickou autoritou v Evropě.
Pro České dukáty sepsal historik Jiří Pernes.
