Když se Vladislav Jagellonský v roce 1471 stal českým králem, musel se potýkat se skutečností, že o český trůn již po dlouhou dobu usiloval Matyáš Korvín, zeť předchozího českého panovníka Jiřího z Poděbrad. Zatímco Ladislav se po svém zvolení ujal vlády nad Čechami, ovládal Matyáš Moravu, Slezsko a obojí Lužici.
Když se Matyáš Korvín dozvěděl o Vladislavově zvolení českým králem, nechal se sám v Jihlavě prohlásit a papežským legátem korunovat českým králem. Zdálo se, že nepřátelství mezi oběma vznešenými muži je věčné a ukončit je může pouze porážka jednoho z nich.
Zatímco Vladislav II. nastupoval na trůn jako patnáctiletý jinoch bez státnických zkušeností, vystupoval Matyáš Korvín – který byl současně králem uherským – jako zkušený vladař a zralý muž, který má v rukou všechny trumfy. Na Vladislavovo vítězství by si v této době nevsadil snad nikdo.
Skutečně v prvních letech Vladislavovy vlády probíhaly mezi
ozbrojenými jednotkami obou panovníků líté boje, později se situace
zklidnila a soupeření se změnilo v jakýsi poziční zápas, který se
odehrával bez velkých tažení a bitev.
Vladislav i Matyáš se
spíše soustředili na ovládnutí co největšího množství měst a hradů, z
nichž by kontrolovali okolní území. Situace se změnila koncem roku 1478.
Matyáš Korvín tehdy dospěl k závěru, že na vítězství nad svým mladým
sokem nemá dost sil a rozhodl se spíše pro zachování stávajícího stavu.
Po několikaměsíčním vyjednávání uzavřeli 7. prosince téhož roku oba muži
v Olomouci mír, který jim oběma zajišťoval právo na titul českého
krále, ovšem s tím, že Vladislav II. Jagellonský bude vládnout v
Království českém, zatímco Matyáš Korvín na Moravě, ve Slezsku a v Horní
i Dolní Lužici.,
Po letech se situace sama vyřešila 6. dubna
1490, když starý a nemocný Matyáš zemřel. Vladislav II. se okamžitě
pustil do boje o uvolněný uherský trůn. V čele velkého vojska, které
shromáždil, na jaře vytáhl do Uher a dosáhl toho, že jej 15. července
1490 uherský sněm provolal králem. Jeho volba však nebyla zadarmo.
Vladislav II. musel uherským stavům slíbit, že trvale přesídlí do Budína
a dokonce, že pojme za choť vdovu po Matyáši Korvínovi Beatrici
Aragonskou. Vladislav na obě podmínky přistoupil, přestože se mu
například vnucený sňatek příliš nezamlouval, a 21. září téhož roku na
jeho hlavě spočinula Svatoštěpánská koruna. Tak český panovník s
polskými kořeny, zpočátku považovaný za naprostého outsidera, dosáhl
svého životního triumfu.
Pro České dukáty sepsal historik Jiří Pernes
