Když 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku, která brzy přerostla v konflikt celosvětový, jmenoval císař František Josef I. vrchním velitelem spojené c. a k. polní armády svého příbuzného, arcivévodu Bedřicha. Sám si již na tuto zodpovědnou funkci netroufal, protože chápal, že jej vysoký věk – v roce 1914 se dožil 84 let – do značné míry omezuje. Arcivévoda Bedřich patřil k těm příslušníkům rodu habsbursko-lotrinského, kteří měli k českým zemím velice blízko. Narodil se na zámku Židlochovice u Brna a na Moravě a ve Slezsku mu patřila rozsáhlá panství, především Frýdek a Těšín, kde vyvíjel vskutku úspěšnou hospodářskou činnost. Málokdo ví, že svými germanizačními aktivitami se zapsal i do dějin české literatury: právě o něm psal Petr Bezruč ve svých básních jako o „markýzi Gerovi“, který usiluje o vyhubení slovanských obyvatel Slezska.
Centrem Bedřichova panství byl Těšín, ležící dnes na území Polska. Tam také v prvních měsících války přenesl hlavní vojenský stan rakouské armády a odtud řídil válečné operace. Do Těšína se rovněž sbíhaly informace o průběhu mobilizace na území monarchie i o smýšlení a náladách obyvatel.
Arcivévodu Bedřicha velice znepokojovaly proruské a slovanofilské nálady, které panovaly mezi česky hovořícími obyvateli Čech, Moravy a Slezska, a podporoval ostrý kurs rakouských úřadů proti nim. Již v prvních dnech války zastavily vydávání mnoha českých novin a časopisů, zakázaly činnost desítek českých spolků a zahájily zatýkání nepohodlných osob. Ve vězení tak 4. září 1914 skončil vůdce české národně sociální strany Václav Klofáč, o několik dnů později jeho spolupracovník Emil Špatný. Vojenský teror proti českému obyvatelstvu šel až tak daleko, že koncem roku 1914 byli za rozšiřování protirakouských letáků a za podvratnou propagandu popraveni Slavomír Kratochvíl, Evžen Matějka a Josef Kotek. To však arcivévodovi Bedřichovi pořád nestačilo, zdálo se mu, že postup rakouských úřadů je stále příliš mírný, a proto 29. října 1914 poslal císaři Františku Josefovi I. vlastnoruční přípis, v němž si stěžoval na nepřátelské chování českého národa a žádal, aby v českých zemích byla nastolena pravomoc armádního velení místo civilní veřejné správy. V praxi by to fakticky znamenalo zavedení vojenské diktatury. Všechny přestupky proti zákonu, které by byly hodnoceny jako státu nepřátelské, by už neposuzovaly soudy civilní, nýbrž soudy vojenské. A to by znamenalo ještě daleko více vynesených rozsudků smrti a vykonaných poprav. Císař si dobře uvědomoval nebezpečí, které v tomto návrhu spočívá, chápal, že by zavedení vojenské diktatury v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přineslo další vyhrocení situace, další zostření napětí, další impuls k protirakouskému cítění. Proto návrh arcivévody Bedřicha rozhodně zamítl, stejně jako další obdobné přípisy, které mu Bedřich adresoval později.
Pro České dukáty sepsal historik Jiří Pernes.
