Ne, ještě nebyl čas k odlití této masky,
Ne ještě nebyl čas k těm ranám do tympánů…
Kdo jiný, než Jaroslav Seifert dokázal tak výstižně popsat smutek, který zahalil národ po skonu našeho prvního prezidenta? T. G. Masaryk najednou bolestně chyběl. A bolestně chybí i dnes.
Jen v jednom Seifertova slova už neplatí. Čas na odlití Masarykovy masky už přišel. Či přesněji řečeno čas na vyražení pamětní medaile s jeho podobou. Tu při příležitosti rozpečetění obálky s Masarykovými posledními slovy 19. září 2025 vydává společnost České dukáty. Datum vydání bylo zvoleno příznačně: 28. října, v den výročí vzniku československé republiky.
Ano, těch portrétů, podobizen i obrázků TGM už bylo vydáno bezpočet. A po roce 1989 se vyrojila celá záplava „Masaryků“ nejrůznější umělecké úrovně. České dukáty ale chtějí Masarykovu jedinečnou osobnost i neopakovatelnou chvíli, kdy zazní jeho poslední slova, připomenout něčím opravdu mimořádným. Proto se rozhodly vydat mimořádnou zlatou a stříbrnou medaili s portrétem Masaryka od Jiřího Harcuby.
Jiří Harcuba (1928 - 2013) byl světově uznávaným medailérem a sklářským výtvarníkem, který navazoval na nejlepší tradice českého sklářství. Byl i člověkem, který masarykovské ideály naplňoval svým životem i dílem. Na prvním místě poctivou a neúnavnou prací, ale i volbou uměleckých témat. Na tom druhém celoživotní touhou po vzdělání a zájmem o věci, které nás přesahují. Na tom třetím ochotou za své „ideály humanitní“ bojovat a trpět. V době normalizace se právě Jiří Harcuba stal jediným výtvarným umělcem, který byl za své dílo uvězněn. V roce 1972 byl odsouzen k několika měsícům odnětí svobody za svou pamětní medaili k 50. výročí vzniku republiky z roku 1968, na níž reflektoval invazi vojsk Varšavské smlouvy.
Není divu, že Masaryk byl Harcubovi blízký a stal se pro něj velkým tématem, k němuž se ve své tvorbě opakovaně vracel. Již roku 2018 vydaly České dukáty v rámci cyklu Kronika první republiky jednu Harcubovu medaili s klasickým portrétem TGM. Letos přišel čas na vydání druhé masarykovské medaile. Daleko odvážnější a expresivnější.
Tento portrét vytvořil Harcuba v roce 1995. Nese typický Harcubův „sklářský“ rukopis. Jako by jeho tvář byla vyryta do skla či křišťálu technikou intaglia. Její jednotlivé proporce plasticky vystupují z plochy medaile. Tím se Masarykova podobizna zcela vymyká tomu, nač jsme zvyklí. Navzdory úspornosti a minimalismu dokázal umělec zachytit v několika základních rysech celou Masarykovu osobnost. Řečeno opět se Seifertem:
Leží v nich tíha let a ticho svatostánku
i úzkost, úzkost, mrazy ze Sibiře…
Harcubův portrét TGM patří mezi ty, na něž člověk může, ne, musí opakovaně hledět. Nedává mu pokoj, přitahuje jeho pohled znovu a znovu. A on znovu a znovu objevuje nové dimenze Harcubova díla i Masarykovy osobnosti. Nejen pohledem, ale i dotykem. Je to medaile, již si člověk pořídí ne kvůli kovu, ze kterého je vyražena, ale kvůli účinku, jímž na něj působí.
Bylo by škoda, kdyby tak úžasné dílo zůstalo pro budoucnost ukryto v Harcubově archivu. A tak, dlouhých 30 let po jeho vzniku a 88 let po Masarykově smrti, můžeme směle zvolat:
Ano, již nastal čas k odlití této masky!