Pamětní medaile
Jen nemálo osobností stavitelství se stalo na našem území takovým fenoménem, jako vrcholný představitel barokní architektury Jan Blažej Santini–Aichel.
Je nanejvýš obdivuhodné, že navzdory tělesnému handicapu a velice nízkému věku (byl na vrcholu již od svých 23 let) dokázal svým umem přesvědčit významné donátory o svých kvalitách a uplatnit své mistrovství v celé šíři. Důraz na symboliku víry, doby a tvarosloví nám do dnešních dob předává svědectví o hloubce jeho přesvědčení.
Zakomponování nejniternějších vzkazů do citlivého umístění staveb v krajině, monumentalitě vedoucí k pokoře a vcítění se do obyčejných lidských pocitů a citací tvarů tak lidsky známých, nás dodnes velice silně oslovuje a přesvědčuje o své hloubce, kreativitě a poselství.
Letošní třísté výročí úmrtí architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela po právu vyvolává zájem, který se často projektuje do různých uměleckých a vědeckých prací. Dostal jsem možnost se na připomínce velké osobnosti českého baroka podílet touto pamětní ražbou. Scénář medaile nabízel více možností, ale také limity. Tento rozpor ostatně dobře vystihuje Santiniho výraznou a zároveň poněkud tajemnou osobnost.
Dominantním motivem averzní strany je spirálové schodiště, Santinim v jeho stavbách vícekrát použité. Jeho dynamické křivky doplňuje postava autora, stojící na schodišti s plánem v jedné a olovnicí v druhé ruce. Jednoznačná svislá linie olovnice, která se ještě ozývá v zábradlí, vnáší do spleti křivek nezbytný řád.
Reverzní stranu zdobí Santiniho podpis, který architektonické motivy propojuje a svou diagonálou zároveň násobí jejich dynamiku. Použité autorovy stavby zastupují, nikoli vyčerpávají, neuvěřitelný počet jeho realizací. Jejich množství, v porovnání s relativně krátkým životem, je zřejmě také součástí Santiniho tajemství.
