Za sto let možná děti našich dětí,
Svým dětem budou teskně vyprávěti
O šedém ránu čtrnáctého září…
Tak začíná básnický cyklus Jaroslava Seiferta „Osm dní“, v němž roku 1937 vyzpíval svůj smutek nad smrtí prvního československého prezidenta Tomáš Garriguea Masaryka. Jeho odkaz připomenou letos České dukáty jedinečnou medailí od Jiřího Harcuby.
Ne, od onoho „kalného rána“ 14. září 1937 ještě neuplynulo celé století. Přesto letošní rok přinese jednu důležitou masarykovskou událost. 19. září 2025, tedy přesně za 5 měsíců, 15 dní, 1 hodinu, 31 minut a 12 vteřin od této chvíle totiž „prezident osvoboditel“ promluví přes propast věků naposledy ke svým potomkům. Ten den totiž bude v Národním archivu rozpečetěna obálka, obsahující Masarykova poslední slova, která zaznamenal jeho syn Jan.
Proč právě tento den? Nápis „pečeť do roku 2025“ totiž na sobě jako datum otevření nese samotná obálka, kterou roku 2005 Národnímu archivu předal Antonín Sum, někdejší osobní tajemník Jana Masaryka. A protože se tak stalo 19. září, bylo na ten den stanoveno i datum jejího otevření. Digitální časomíra na stránkách Národního archivu nám vteřinu po vteřině odměřuje čas, který zbývá do okamžiku zveřejnění posledního vzkazu T. G. Masaryka.
Od chvíle, kdy Antonín Sum předal archivářům zalepenou obálku, hlodá v mysli mnoha lidí otázka: jaká byla poslední slova TGM? A proč se s jejich zveřejněním musí čekat 88 let po jeho smrti? Do doby, kdy už nebude živ nikdo z Masarykových dospělých současníků? Předem můžeme vyloučit nějaké skandální odhalení – před zapečetěním obsah obálky četl tajemník Sum i Masarykovy vnučky Anna a Herberta. Ti všichni si odkazu TGM vážili a jistě by do obálky nevložili nic, co by jej narušilo. Pravděpodobně je tak Masarykovo poselství potomkům buď jeho politickou závětí, nebo se, podle některých náznaků, týká duchovních věcí, o nichž TGM celý život hluboce přemýšlel. I tak ale zůstává otázkou, proč je nutné čekat se zveřejněním až do 21. století? Ale to se dozvíme už za 5 měsíců, 15 dní, 1 hodinu, 2 minuty a 9 vteřin…
Aniž kdo tušil, rozpečetění obálky přijde právě v okamžik, kdy Masarykova slova potřebujeme slyšet ze všeho nejvíc. Jeho hlas k nám zazní jen pár dní před parlamentními volba a zároveň v době, kdy více než kdy jindy platí Seifertova slova „Evropo hrozná nad meči a děly“, jež vyřkl v předtuše věcí příštích. Ale nejde přitom jen o Masarykova slova. Ta nám především připomenou jeho odkaz, jeho dílo, vlastně celý jeho život, který nás může inspirovat i dnes.
Právě proto se České dukáty rozhodly vydat v limitované edici pamětní medaili Jiřího Harcuby, která bude svou ražbou připomínat osobnost TGM a svou unikátní adjustací jeho poslední slova. Medaile ze zlata a stříbra tak i „za sto let“bude připomínat „dětem našich dětí“ tento jedinečný okamžik i celý Masarykův odkaz.
Odkaz stále aktuální, protože právě v nelehkých dobách, které nás čekají, se bez té pověstné masarykovské tvrdé práce, vnitřní poctivosti a mravnosti neobejdeme. Ani jako jednotlivci, ani jako celek. Aby se i téměř po sto letech mohlo naplnit to, co napsal Jaroslav Seifert:
…ať spočine už mrtvý spravedlivý.
Nad jeho hrobem stojí národ živý.