ČESKÉ DUKÁTY
České mincovnictví má vysokou uměleckou úroveň
V letošním roce vydávají České dukáty pamětní mincovní medaili s portrétem T. G. Masaryka od Jiřího Harcuby. Předsedu České numismatické společnosti, pana Michala Maška, jsme požádali, aby zasadil tuto ražbu do historického kontextu českého i světového mincovnictví.
Pane Mašku, vy jste civilním povoláním stomatolog. Od stomatologie k numismatice je ale dost daleko. Jak jste se k tomuto koníčku dostal?
Vždycky jsem chtěl být historikem. A protože numismatika je pomocná věda historická, začal jsem k ní přistupovat z hlediska historie. Ale pozor, numismatika je tvárná, takže k ní můžete přistupovat z různých stran. Pokud bych byl nadšeným cestovatelem, přistupoval bych k ní z hlediska geografického. Biolog by zase dokázal vyprávět o zobrazení zvířat na mincích.
Mince – umělecká díla dostupná pro každého
A milovník umění by viděl v mincích umělecká díla…
Přesně tak. Mince jsou skutečně malá umělecká díla, především v moderní době. A důležité je, že jsou cenově dostupné. Třeba koupit si obraz či velkou plastiku od umělce Harcubova formátu je mimo finanční možnosti většiny lidí. Ale minci či medaili od něj si dovolit mohou. Pochopitelně, nejsou to unikáty, jsou na úrovni grafických listů, ale i grafiky se běžně sbírají.
Vy se zabýváte už starověkým mincovnictvím. Kdy poprvé se na mincích objevuje portrét hlavy státu?
Nějaké schematické podoby králů se objevují už ve starověku, třeba u Peršanů. Ale pokud bychom měli mluvit o skutečných portrétech, zachycujících reálnou podobu panovníka, tak se obvykle uvádí, že to byl Alexandr Veliký (336 – 323 př. n. l.). Jenže ono to bylo trochu jinak – Alexandr se stylizoval do podoby Hérakla, takže na mincích je jeho ideální portrét jakožto tohoto dávného hrdiny. Stejná podoba Hérakla se objevuje i na mincích jeho předků.
Takže to ve skutečnosti nebyl Alexandrův portrét?
Nebyl, i když si to lidé mysleli. Ale kdo už si na mince skutečný portrét nechal razit, to byli Alexandrovi nástupci, diadochové. Takže skutečné prvenství je asi možné přiřknout egyptskému králi Ptolemaiovi I. Podobně umísťovali své portréty na mince i další helénističtí panovníci.
A co římští císařové?
Římské mince samozřejmě nesou krásné portréty, především ty z 1. a 2. století po Kristu. Zajímavé je, že portrétní mince pocházejí už ze sklonku římské republiky. Takže republikánské mince nesou podoby Sully, Pompeia, Marka Antonia a samozřejmě Caesara.
Středověk – doba stříbrná
Ovlivnily římské mince pozdější evropské mincovnictví?
Samozřejmě. Už jenom názvem, římské denáry daly jméno i prvním středověkým mincím, včetně těch českých. Ale nezapomínejme na Byzanc, kde římské mincovnictví kontinuálně pokračovalo. Zdejší mince byly vzorem například jak pro uherské ražby, tak pro denáry českého knížete Jaromíra (1004 – 1012). A co je zajímavé, v Byzanci se nikdy nepřestaly razit zlaté mince.
A ve zbytku Evropy ano?
Ano, po pádu Říma postupně zlato jako mincovní kov téměř vymizelo, mincovalo se ve stříbře. Zlaté mince razila na jedné straně Byzanc, na druhém straně arabští vládci na Pyrenejském poloostrově. Výjimečně se ze zlata razilo v Anglii. Zajímavé je, že ve Francké říši ještě Merovejci razili mince i ze zlata, ale za karolinské ražby už jsou stříbrné.
Proč tomu tak bylo?
Nejspíš proto, že se neobchodovalo v takových objemech. Stříbro na transakce stačilo. A pokud náhodou bylo potřeba zlato, použily se byzantské nebo arabské mince. Později razili zlaté mince normanští králové na Sicílii. Ale tam se mísily i arabské vlivy, což je vidět právě i na mincích, které měly vedle latinských i arabské nápisy.
Prvenství Boleslava I.
Za počátek českého mincovnictví jsou považovány přemyslovské ražby. Kdy a kde začaly?
O tom, kterému panovníkovi přiřknout první české mince, se vedou spory. Uvažovalo se o sv. Václavu, ale dnes panuje více méně shoda na tom, že první české denáry razil Boleslav I. v závěru své vlády, tedy někdy po roce 960. I když přesná datace je těžká.
Myslel jsem, že právě mince se k dataci používají…
To je pravda, ale ty středověké a starověké samozřejmě nemají vyražený letopočet, takže se to bere podle jména panovníků. A když panovníci vládli dlouho, nebo když se jmenovali stejně, jako Boleslav I., II. a dokonce III., je ta datace velmi obtížná. Nejlépe se datuje podle panovníků jedinečných jmen, kteří vládli jen krátce.
Je pravda, že mince Boleslava I. jsou první mince slovanských panovníků vůbec?
Ano, je to tak. V sousedním Polsku se začaly razit mince až za Boleslava Chrabrého, tedy o generaci až dvě později. Na Kyjevské Rusi se mince také razily až v 11. století. Ale nesmíme zapomínat na údajné velkomoravské ražby s nápisem „pegnaze“…
Velkomoravští panovníci razili vlastní mince?
Ale kdepak. Tyhle „pegnaze“ byly jen dalším falzem z dílny Vácslava Hanky. Byly to napodobeniny statérů Alexandra Velikého. Ale na rozdíl od Rukopisů se brzy přišlo na to, že jsou to podvrhy.
Jak se dostal Lincoln na české mince
Jakou symboliku nejstarší přemyslovské denáry nesly?
Jsou silně inspirovány ražbami z Řezna, protože pod tamní biskupství Čechy spadaly. Ve středověku totiž šlo o to, aby lidé minci brali, aby tam byly motivy, které znají. Nápisy nehrály roli, protože většina lidí byla negramotná. Pak ale, a nevíme proč, začali Přemyslovci razit mince ethelredského typu, tedy inspirované mincemi anglosaského krále Ethelreda. A na nich už je hlava panovníka.
Tedy ne českého knížete?
Právě že ne. Naši mincmistři převzali anglosaskou minci se vším všudy, takže je i na českých mincích stylizovaná hlava Ethelreda. A také původní nápisy. Třeba „MLICO“, o tom se dlouho spekulovalo, co to mělo ve staré češtině znamenat, jestli to bylo jméno mincmistra nebo místo mincovny… A ono to skutečně bylo místo mincovny, jenže té původní, anglické: Monataria LInCOln.
Na prvních přemyslovských mincích už jsou portréty panovníků? Krom Ethelreda ovšem…
Ne, na boleslavských ražbách určitě ne. Jaromír má portréty, převzaté asi z byzantských předloh. Snad u Oldřicha, znázorněného na mincích s jakousi stylizovanou členkou, by se mohlo jednat o portrét. Ale skutečné, nepochybné vyobrazení konkrétního panovníka máme až u jeho vnuka, krále Vratislava, který je na mincích zobrazen nejprve s mitrou a po získání královské hodnosti i s korunou. Zajímavé je, že máme nejen standardní portréty z profilu, ale dokonce na jednom typu mincí i en face.
Mince jako portrét panovníka
Když pokročíme dál, k pražskému groši z roku 1300, tam portrét panovníka nebyl, že?
Nebyl, protože pražský groš byl ražen podle lombardského vzoru. Radikálně se liší od umělecky nekvalitních brakteátů, které se razily v Čechách ve 13. století. Pražský groš byl naproti tomu krásná mince z velmi kvalitního stříbra. Mimochodem, když v roce 1325, tedy přesně před 700 lety, začal Jan Lucemburský razit první české zlaté mince, byly to kromě opisů věrné kopie florentských ražeb. I proto se jim říkalo „florény.“
Od kdy na nás tedy z mincí hleděl skutečná podoba panujícího monarchy?
To začalo být pravidlem až na tolarových ražbách, tedy od Ferdinanda I. Habsburského (1526 – 1564). Bylo to určitě i pod vlivem italské renesance. V Itálii se portréty vládců na mincích objevují asi první v Evropě, často velmi krásně umělecky provedené. To je i doba, kdy se začínají objevovat velké medaile jako umělecké artefakty.
Býval panovník vyobrazován i na bankovkách/státovkách, poté, co byly zavedeny?
Na těch nejstarších bankocetlích z doby Marie Terezie ještě portréty nebyly. Později na standardních bankovkách už často podoba panovníka byla. V každém případě je zajímavé, proč se portréty panovníků na penězích objevují. V době, kdy nebyly sdělovací prostředky, byly peníze tím nejjednodušším způsobem, jak dostat podobu vládce mezi obyvatelstvo. Ale někdy se to obrátilo i proti panovníkům, třeba francouzského krále Ludvíka XVI. poznali na útěku právě podle mince.
Císař, prezident, tatíček
U nás do určité míry nahradil po roce 1918 panovníka prezident, konkrétně T. G. Masaryk. Stalo se tak i na mincích a bankovkách?
Na většinu mincí a medailí se dostal TGM až po své smrti, ale například na desetikoruně z roku 1928 a na stokorunové bankovce z roku 1931 se objevil ještě zaživa. To bylo asi jakési psychologické dědictví z dob monarchie, touha mít svého „tatíčka.“
Po roce 1989 se tvář TGM opět na našem oběživu objevila. O jaké mince a bankovky se jednalo?
Ano, TGM byl na československé kovové desetikoruně. A samozřejmě se objevil i na několika pamětních ražbách, vydaných Českou národní bankou. Na dvacetikorunách byla připomenuta celá řada politiků meziválečné republiky. Možná si pamatujete, jak krátce před covidem stály fronty před pobočkami ČNB a lidé kupovali pamětní mince od Vladimíra Oppla.
Dostala se na naše peníze i podoba některého z dalších prezidentů?
Kromě té známé stokoruny s Klementem Gottwaldem z roku 1989 už ne (vzpomínám, jak jsme v listopadu 1989 kromě jiného volali „Masaryka na stovku!“), nanejvýše na pamětní mince nebo medaile. Ale těch nebylo málo a z hlavy je nespočítám. Protože s trochou nadsázky každý, kdo umí vytvořit medaili, zkusil udělat portrét některého z prezidentů. A jsou mimochodem numismatici, kteří se na „sbírání prezidentů“ specializují. A dokonce jsou lidé, kteří sbírají jenom mince a medaile s Masarykem.
Portrét s rukopisem skláře
Autorem současné emise s portrétem TGM je Jiří Harcuba. Ten byl ale i autorem běžných československých a českých mincí, že?
Ano, to jsou jeho slavné československé a české pětikorunové mince z roku 1966 a 1993.
Tu československou pětikorunu si ještě pamatuju, ta byla moc hezká.
Ono je to tím, že československá a později i česká mincovní a bankovková tradice je na vysoké umělecké úrovni. Můžete to vidět sami, když si porovnáte české koruny třeba s eurem. To je dáno jak kvalitou umělců, tak i úrovní a někdy i odvahou bankovní komise, která z návrhů vybírá. Proto i naši medailéři vyhrávají soutěže v zahraničí na tvorbu mincí či bankovek, třeba Vladimír Oppl.
Vymyká se připravovaná Harcubova medaile TGM svým ztvárněním běžné mincovní tvorbě?
Ano, a je to způsobeno tím, že my se o Harcubovi bavíme jako o medailérovi, ale kdybyste se o něm bavil se sklářem, byl by to pro něj v první řadě sklářský výtvarník. Já mám chalupu v severních Čechách a tam všude znají Harcubu daleko spíš jako skláře.
A to se projevuje i na této medaili TGM?
Ano, ta nese jeho osobitý sklářský, velmi úsporný rukopis. Protože co je dneska umění? Je umění obkreslit fotku? Nebo je umění v několika tazích zachytit podobu člověka i s jeho vnitřní dynamikou? A Harcuba přesně tohle dokázal. To si do medailérství přinesl ze své sklářské praxe. Ostatně tato medaile byla vytvořená na základě sklářského díla. Proto může být zajímavá i pro sběratele, kteří se zajímají v první řadě o sklo.
Michal Mašek
Sběratel, numismatik, civilním povoláním stomatolog. Je předsedou České numismatické společnosti (ČNS). Zabývá se především starověkými mincemi a přemyslovským mincováním.