Pomiňme teď oběžné mince, které se razí z různých slitin obecných kovů. Pokud se zaměříme na pamětní mince a medaile, zjistíme, že dominuje zlato a stříbro. Auru výjimečnosti však nese jednoznačně zlato.
I dnes se zlato nejčastěji používá ve šperkařství, následuje oblast investic a na třetím místě je zpracování pro průmyslové účely. Lidé si ho tradičně spojují s hodnotou, která přežila a přežije všechny hodnotové i měnové systémy.
Historici se o tom, kdy člověk poprvé objevil tento žlutý kov, dodnes přou. Jisté je, že to bylo někdy v dávném starověku.
Zlato se v přírodě vyskytuje ve své ryzí podobě. Proto ho mohly využívat
civilizace, které ještě nezvládaly tavit barevné kovy z vytěžených rud.
Původně bylo doménou šperkařství. Jako platidlo ho začali používat v
Malé Asii v sedmém století před naším letopočtem. Co lidstvo vedlo a
vede k takové oblibě zlata? Jeho vzácnost, atraktivní vzhled a mimořádné
vlastnosti. Zlato je velmi trvanlivé. Lehce odolává povětrnostním i
chemickým vlivům. Dalo by se říci, že přetrvá věky. Díky tomu, že je
relativně měkké, dobře se zpracovává.
I dnes se zlato nejčastěji používá ve šperkařství, následuje oblast investic a na třetím místě je zpracování pro průmyslové účely. Lidé si ho tradičně spojují s hodnotou, která přežila a přežije všechny hodnotové i měnové systémy.
S jakým zlatem se na trhu můžete setkat a jak ho poznáte? Ryzost kovu se udává dvěma způsoby. Ryzost udávaná v karátech se nejčastěji používá ve šperkařství. Tato měrná jednotka pochází z doby dvanáctkové soustavy. Jeden karát odpovídá 1/24 hmotnostního podílu zlata ve slitině.
Dvacet čtyři karátů tedy odpovídá ryzímu kovu, resp. toleruje se jedna tisícina příměsí. Jedním z nejpoužívanějších kovů ve šperkařství u nás je čtrnáctikarátové zlato. Tvoří ho slitina, kde je zlato zastoupeno z 58,5 %. Ryzost udávaná pomocí ryzostního čísla je univerzální a vychází z desítkové soustavy. Udává, kolik dílů zlata připadá na tisíc dílů slitiny. S výše zmíněnou tolerancí jedné tisíciny považujeme za ryzí takový kov, který má ryzostní číslo 999 (někdy je také uváděno ve formátu 999/1000).
Ryzost poznáte dvojím způsobem. Emitent ji uvádí v certifikátu. U mincí, které vydává státní autorita, je to dostatečná garance. U medailí, které mohou vydávat i jiné subjekty, se v ČR zavádí povinnost opatřit medaili ryzostním puncem. Puncovní značka je tak dalším dokladem o ryzosti.
Zlaté mince a medaile jsou dnes velmi často raženy z kovu o ryzosti 999,9. Historicky je však jedním z nejrozšířenějších kovů pro ražbu zlatých mincí tzv. dukátové zlato. Razily se z něj dukáty, platidla, která na 500 let opanovala evropský civilizační prostor. Dukátové zlato je téměř ryzí. Příměsi tvoří 1,4 %. Díky tomu je dostatečně tvrdé a pevné, aby z něj před staletími mohla být ražena platidla obíhající mezi lidmi. Nepředstavujme si však pod tím oběh dnešních korun. Dukát byl velkým jměním. Platily se s ním velké transakce, které se neděly každý den.
České dukáty na tuto tradici navazují. Za vzor pro své dukátové medaile bereme legendární prvorepublikové svatováclavské dukáty. Při ražbě vycházíme nejen z jejich průměrů a hmotností, ale také z ryzosti materiálu, ze kterého byly svatováclavské dukáty raženy. Ryzost 986/1000 potvrzuje certifikát i punc vyražený v mincovní ploše každého dukátu.
ODRAŽKY VE STŘÍBŘE
Stříbro je věrným souputníkem zlata. Stříbrné mince, stejně jako ty zlaté, obíhaly již v antickém světě. Pro Řeky i Římany byly páteří jejich ekonomik. Dnes jsou jejich platidla vyhledávaným sběratelským artiklem. Pro své vlastnosti i větší dostupnost má stříbro velké využití v průmyslu. Oblíbené je ale i ve šperkařství, jako investiční komodita a jako materiál pro výrobu mincí a medailí. Rovněž sběratelé tento kov preferují pro jeho dostupnost. Pro ražby ve stříbře lze použít střížky větších průměrů při zachování rozumných cen. Práce autora tak může lépe vyniknout.
České dukáty sběratelům umožňují získat do sbírek krásná umělecká díla za dostupné ceny. Stříbrné medaile z cyklu Na paměť českých králů a královen jsou raženy z ryzího stříbra 999/1000 ve stejných průměrech jako dukáty. Předlohou jsou stejné sádrové modely Zbyňka Fojtů. Medaile se liší pouze kovem, ryzostním puncem a některými technickými specifikacemi.
Především pro ražbu oběžných mincí a pamětních medailí jsou využívány obecné kovy. Medaile či plakety se vyrábějí rovněž metodou lití, kupříkladu litím z bronzu. Obecné kovy dávají prostor pro práci s průměrem. Mohou vznikat krásná díla o velkém průměru s mnoha detaily a bohatým reliéfem. Jelikož není základem drahý kov, sbírají se častěji pro radost než s vidinou zajímavé investice. I když i zde mohou výjimky potvrzovat pravidlo. Zajímavé a kvalitní práce významných autorů se mohou stát ceněným artiklem na numismatických aukcích.
Samostatnou kapitolou jsou pamětní medaile pokovené či plátované zlatem či stříbrem. Opět zde platí, že tam, kde není základem drahý kov, jde spíše o zábavu než o zajímavou investici. Povrchová úprava přidá medaili naprosté minimum drahého kovu. Vrstva může být u zlata tenčí než jeden mikrometr. Přidanou hodnotu pak lze vyčíslit v řádu jednotek korun. Koupi takových pamětních medailí za účelem zhodnocení vložených finančních prostředků nedoporučujeme. I zde platí již zmíněná poučka. Pokud začínáte sbírat mince a medaile a nejste si jisti, do čeho vložit své finance, poraďte se s odborníky, kterým důvěřujete.
