(7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány)
Tomáš Garrigue Masaryk se narodil do chudé rodiny slovenského kočího a česko-německé kuchařky, kteří sloužili na statku Nathana Redlicha v Hodoníně. Tomáš byl od dětství velmi nadaný a bystrý myslitel, svého otce naučil psát a od čtrnácti let byl finančně nezávislý. Přivydělával si jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. V Brně ho podporovala rodina policejního ředitele Antona Le Monniera, se kterou v roce 1869 odešel do Vídně, aby studoval na Akademickém gymnáziu.
Po maturitě Tomáš Garrigue Masaryk studoval filozofickou fakultu a po doktorátu se vydal na cestu po Itálii a rok strávil na univerzitě v Lipsku. Zde potkal svoji budoucí ženu Charlotte Garrigue, dceru newyorského podnikatele, po které přijal jméno Garrigue. Masaryk chtěl před sňatkem získat docenturu z filozofie na vídeňské univerzitě, což sňatek, narychlo uspořádaný rodinou Charlotty v New Yorku pozdrželo. Ve Vídni Masaryk vydělával suplováním na střední škole. Habilitoval v březnu 1879 a začal na univerzitě bezplatně přednášet. Jeho habilitační práce, která vyšla v roce 1881, na téma “Sebevražda jako masový sociální jev současnosti” ho proslavila po celém světě.
Tomáš Garrigue Masaryk měl odvahu vyjadřovat se o věcech, které byly v té době tabu. Už za dob svého studia napsal spoustu studií a odborných statí. Prosazoval rovnost mužů a žen, chtěl, aby ženy mohly volit a byly ve všech oblastech hodnotově a občansky postavené na úrovni mužů. Výrazně podporoval manželství, o kterém říkal, že je to spojení duší. Navazoval na myšlenky J. Husa a J. A. Komenského, kde prosazoval především svou touhu po opravdovosti života. Masaryk byl silně věřící a občas mluvil o Ježíši jako o svém vzoru. Bezvýhradná láska k člověku bez rozdílu pohlaví, postavení, majetku či úspěchů, kterou ve svém „vylepšení“ nazýval humanitou, mu byla tématem, o kterém přemýšlel do konce života.
V roce 1882 dostal místo mimořádného profesora na nově založené české univerzitě a přijel s rodinou do Prahy, aby zde mohl přednášet. Byl již celosvětově uznávaným filosofem a získal spoustu přátel mezi studenty nebo v okruhu časopisu Athenaeum, který založil. Začal také svoji dráhu v oblasti politiky. V roce 1899 vypukla hilsneriáda, procesy s Židem Leopoldem Hilsnerem, který byl obviněn z vraždy devatenáctileté křesťanky. Masaryk se i přes nevoli téměř celého národa stavěl za Hilsnera a vyvracel, že by něco takového udělal. Ukázalo se, že měl pravdu a Masaryk stoupl v očích elit po celém světě za svůj intelekt a odvahu postavit se davové psychóze svých lidí.
Svou odvahu ale prokázal ještě mnohem více. Byl poslancem říšské rady ve Vídni, kde zastupoval zájmy Čechů a čím dál více si uvědomoval, že je potřeba naprostého osamostatnění Čechů. Když roku 1914 Rakousko-Uhersko rozpoutalo válku, uviděl v tom jedinečnou příležitost, aby se monarchie rozpadla a vznikl československý stát. Většina lidí nevěřila, že něco takového bude možné, ale Masaryk šel pevně za svým cílem. Zakládal Československé legie, které měli až 50 tisíc mužů a operovaly hlavně v Rusku. V dubnu 1918 dorazil do USA, kde psal a agitoval zejména mezi krajany a dosavadní velké úspěchy legionářů byly pádným argumentem. I díky jeho knize “Nová Evropa” se americký prezident Wilson postavil za sebeurčení slovanských i jiných národů.
Zprávu o vzniku Československa dostal Masaryk 28. října 1918 ještě při svém pobytu v Americe, stejně jako informaci, že byl zvolen českým prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře. V Praze byl triumfálně uvitán 21. prosince 1918. Hned po volbách v roce 1920 byl Tomáš Garrigue Masaryk znovu zvolen prezidentem, stejně jako v roce 1927 a 1934. Bohužel v roce 1935 ze zdravotních důvodů abdikoval a za dva roky zemřel. Jeho pohřeb se stal velkou národní manifestací za svobodu a demokracii.
Pro novou republiku bylo štěstím, že se jejím prezidentem stal právě T. G. Masaryk. Svým rozsáhlým vzděláním v oblasti filozofie, historie, sociologie, znalostí cizích zemí a jazyků i významnou vědeckou a pedagogickou činností dal příklad státníka, který pro jeho nástupce byl a dlouho zůstane nedosažitelným vzorem. Byl to velikán, jehož osobní morálka, střídmý život a důstojné vystupování toho byly důkazem každý den jeho života.
T. G. Masarykovi jsme věnovali dva dukáty v Kronice první republiky 1918. Dukát jsme vyrazili dle návrhu legendárního ak. sochaře Jiřího Harcuby a na desetidukátu ak. malíře Vladimíra Pavlici je T. G. Masaryk společně s Edvardem Benešem a M. R. Štefánikem.
