Novinky

Nezlomná Milada Horáková

Letos uplynulo 70 let od smrti Milady Horákové, statečné ženy a nejznámější oběti justiční vraždy. Byla první ženou popravenou za politiku v dějinách Československa.

Jelikož si Milady Horákové a jejího odkazu hluboce vážíme, rozhodli jsme se ji věnovat po Vaclavu Havlovi další vyjímečnou ražbu.

Kým vlastně byla a jaký byl její život? Na to se podíváme v tomto článku.

Oddaná Masarykově myšlence

Narodila se jako Králová roku 1901 v Praze. Své ideály i víru v rovnost všech lidí získávala od dětství, hlavně od otce, který byl velkým stoupencem Masarykova realismu. Již na gymnáziu se účastnila protiválečných demonstrací, kvůli kterým byla ze školy v roce 1918 vyloučena. Studium ale dokončila na jiném gymnáziu a dále pokračovala na právnické fakultě na Univerzitě Karlově.

Milada Horáková jako feministka bojující za práva žen

Již při studiu vstoupila Milada Horáková do Ženské národní rady, kde bojovala za postavení neprovdaných žen či nemanželských dětí. Po škole pracovala na pražském magistrátu v oddělení péče o matku a byla také členkou Červeného kříže. Díky skvělé argumentaci a znalosti právní i politické problematiky se stala uznávanou delegátkou zahraničních kongresů.

Osobní život Milady Horákové odrážel její postoje

Bojovala za uplatnění žen v pracovním procesu, ale i za jeho skloubení s osobním životem. Sama byla důkazem této myšlenky. Její manželství s Bohuslavem Horákem, redaktorem Československého rozhlasu, ani narození dcery Jany ji od plného pracovního nasazení nikdy nezastavily.

Věznění, vyslýchání a týrání

Během druhé světové války se zapojila do odbojové iniciativy Petiční výbor Věrni zůstaneme. Bohužel, Gestapu neunikla a od roku 1940 strávila dva roky v pankrácké věznici, kde ji tvrdě vyslýchali a bili. Po následném věznění v Terezíně, Lipsku a Drážďanech ji v roce 1944 soud odsoudil k 8 rokům káznice. Od trestu ji ale na konci války osvobodila americká armáda.

V hledáčku StB

Po návratu do Prahy a konzultacích s prezidentem Benešem vstoupila do vedení obnovené České strany národně sociální a přijala poslanecký mandát Prozatímního národního shromáždění. Obnovila také ŽNR a byla zvolena do Národního shromáždění.

Antipatie ke komunistické straně však neskrývala. V roce 1948 se na důkaz svého nesouhlasu vzdala mandátu a vrátila se na magistrát, kde pomáhala emigrantům. StB už ji ale měla v hledáčku a 27. září 1949 ji zatkli a začal zinscenovaný proces, který skončil její popravou.