Matyáš II. Habsburský toužil celý život po koruně svého bratra

Ctižádostivý muž s touhou po koruně

Matyášovy silné politické ambice byly jasné už v jeho dvaceti letech, kdy se stal generálním guvernérem Svobodného Nizozemí a od roku 1594 začal vládnout také v Rakousku, což mu umožnil jeho bratr. I když Josefova nevole vůči mladšímu sourozenci byla zřejmá, pokračoval v dosazování Matyáše do dalších funkcí. A tak ho v počátku patnáctileté války s Osmanskou říší jmenoval nejvyšším vojenským velitelem a v roce 1598 regentem v Sedmihradsku. Kdoví, co vedlo Josefovy kroky, možná cítil povinnost vůči mladšímu sourozenci, ale za pár let se vše obrátilo v jeho neprospěch.

Svár bratří v domě habsburském

Zatímco Matyáš dostával jednu funkci za druhou a jeho obliba rostla i mezi Habsburky, Josef pomalu ztrácel moc. V roce 1606 byl Matyáš svou rodinou tajně jmenován hlavou rodu a postupně se začal angažovat na územích svého staršího bratra Rudolfa II. A započal tzv. svár bratří v domě habsburském. V roce 1608 převzal Matyáš vládu nad Rakouskem, Uhrami a Moravou, výměnou za slib náboženské svobody. Josefovi zůstaly pod kontrolou Čechy, Slezsko a Horní i Dolní Lužici. Konflikt mezi bratry ukončila až libeňská smlouva, která určovala sféru jejich vlivu a díky která se stáhly i Matyášovy rakousko-moravsko-uherská vojska z Prahy.

Splnění celoživotního snu

O tři roky později se Rudolf pokusil o převrat, ale neúspěšně. Rudolfův zhoršující zdravotní stav prohluboval nespokojenost českých stavů, a tak byl 23. 5. 1611 Matyáš zvolen českým králem. V roce 1612, po smrti Rudolfa II., se Matyáš dočkal a konečně usedl také na císařský trůn Svaté říše římské. Dlouho očekávaný trůn ale nevynesl Matyáše na pomyslný piedestal úspěchu. I když se mu za cenu velký ústupků podařilo zachránit soustátí v rukou Habsburků, projevil se jako slabý a váhavý panovník. Po Rudolfovi opět přesunul sídlo říše z Prahy do Vídně a v českých zemích ho zastupovali místodržící z řad katolické šlechty.

Matyáš si vzal za ženu Annu Tyrolskou, ale neměli spolu žádné děti. V důsledku absence následovníka trůnu tak v roce 1617 přijal český sněm Ferdinanda II. za budoucího českého krále. Budoucí král postupně omezoval Matyášův vliv a když v roce 1619 zemřel, neměl již v rukou prakticky žádnou politickou moc.

Matyáš II. na ražbách Českých dukátů

České dukáty vyrazily medaile na počest Matyáše II. v roce 2019, jako připomenutí výročí 400 let od jeho úmrtí.