(13. března 1741 Vídeň – 20. února 1790 Vídeň)
Josef byl prvním synem Marie Terezie, na kterého už všichni netrpělivě čekali. Po narození třech dcer se Rakousko konečně dočkalo následníka trůnu. Velkolepé oslavy zachvátily celou zemi a Vídeň byla zasypaná transparenty se slogany „V cizině teď zmlknou jásoty, Rakousko má zase kalhoty.“ Josef už od dětství věděl, že jednoho dne usedne na trůn a sám se zajímal o vladaření své matky. Pod falešným jménem hrabě von Falkenstein podnikal spoustu cest po korunních državách a poznával zemi i prostý lid. Žádný z panovníku toho nenacestoval tolik, jako Josef II. Poznával obyčejný život - byl v chudobincích, sfáral do šachty, nechal se zavřít do vězení a zažil i hladomor. I přesto, že prosazoval germanizaci, tak se jako první Habsburk naučil česky. Byl oblíbencem českého selského lidu, který mu začal přezdívat “selský panovník”.
Marie Terezie vychovávala Josefa v katolické víře, pro něj to ale už od dětství bylo úmorné a neslučitelné s jeho racionální povahou. Matka ale nenechala náhodě ani výběr manželky. V roce 1760 se Josef oženil s půvabnou Isabelou Parmskou, vnučkou francouzského krále Ludvíka XV, kterou mu vybrala. Josef II. se do své ženy bezhlavě zamiloval. I když ona jeho city neopětovala, měli spolu dvě dcery. Po třech letech manželství ale Isabela zemřela na neštovice a Josefa to zlomilo. I přesto, že ho Marie Terezie přinutila k dalšímu sňatku, tentokrát s Marií Josefou Bavorskou, nebyl už nikdy schopný milovat jinou ženu. Odklonil se od osobního života a veškerý čas věnoval vladaření.
V roce 1764 byl korunován na římského krále a vládl společně se svou matkou. To ale nedělalo dobrotu, ve spoustě otázkách týkajících se vladaření se spolu neshodovali. Josef II. byl osvícenský panovník a chtěl zrušit monopol katolické církve, to se ale Marii Terezii nelíbilo. Když v roce 1780 jeho matka zemřela, změnil se Josefovi život. Stal se z něj pracovitý vladař, jež si začal plnit své sny. Během deseti let jeho vlády prošla habsburská říše větší proměnou než za celé století. Pracoval až osmnáct hodin denně a během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v průměru téměř 2 denně).
Své reformy začal Josef prosazovat u církve. V roce 1782 nechal zrušit nepotřebné řády a kláštery. Ponechal jen ty, které se věnovaly charitě, vědecko-pedagogické činnosti nebo péči o nemocné. Pouhé rozjímání bylo pro Josefa zbytečné. Mezi jeho další významné reformy patří zrušení cenzury a nevolnictví nebo vydání tolerančního patentu, který byl prvním krokem k nastolení náboženské svobody. Celkově přispěl k hospodářskému rozvoji monarchie, posílení armády, centralizaci moci, přeměnil trestní právo, zavedl reformy školství a zřídil sítě nemocnic.
Josef II. byl největší osobností českého osvícenského absolutismu. Byl to idealista, který toužil napravit svět. Často je však historikové zmiňují i jeho narcistní a despotickou povahu. Měl v sobě spoustu protikladů, které ale tvořili jedinečného panovníka, jehož některé reformy platí dodnes. Josef zemřel v roce 1790 na tuberkulózu a byl pohřben v kapucínské kryptě ve Vídni vedle své matky a otce.
České dukáty vyrazí zlatý dukát na počest Josefa II. v roce 2031, jako připomenutí výročí 290 let od jeho narození.
