(23. dubna 1420 – 22. března 1471 Praha)
Dukáty na počest Jiřího z Poděbrad jsme vyrazili v roce 2020.
Vlastním jménem Jiřík z Kunštátu a Poděbrad se narodil do aristokratické rodiny pánů z Kunštátu a byl jediným českým králem, který nepocházel z panovnické dynastie. Jako velmi mladý osiřel. Jeho otec Viktorín z Poděbrad zemřel ve 24 letech a Jiřího matka je neznámá. V určitých obdobích pro ni byly používané nepěkné přídomky vzhledem ke spekulacím o Jiříkově nemanželském původu, ale dosud nic takového nebylo podloženo.
Už jako čtrnáctiletý se Jiří zúčastnil bitvy u Lipan na straně umírněných kališníků a katolíků. Možná právě tato zkušenost ho poznamenala na celý život, kdy se snažil vyhýbat řešení politických a náboženských sporů cestou meče. Rozhodnost mu ale nechyběla. V roce 1452 se stal zemským správcem a pokoušel se obnovit české království, které bylo rozvrácené husitskými revolucemi. Výkonnou moc si udržel i po zvolení nezletilého Ladislava Pohrobka králem a dál se snažil o udržování rovnováhy mezi katolíky a kališníky.
Když Ladislav Pohrobek v roce 1457 zemřel, chtěla si česká utrakvistická šlechta zachovat výdobytky husitské revoluce, především přijímání pod obojí a postavit do čela země “husitského krále”. Tak byl Jiří za pomoci slibů a úplatků 2. března 1458 zvolen českým králem. Ne na všech stranách měl ale své příznivce. Výrazná většina učené Evropy i domácí odpůrci ho považovali za husitského kacíře, který získal královskou korunu neprávem. Oproti tomu si Jiří svou velmi dobrou schopností diplomacie získal přízeň císaře Fridricha III. a stal se úspěšným panovníkem, který vzbuzoval respekt u mnohých doma i v zahraničí.
Uznání jihlavských kompaktát (dohody husitů s katolickou stranou o uznání náboženských svobod z roku 1436) papežskou kurií, šlechtou a uherským králem Matyášem Korvínem bylo jedním z hlavních cílů Jiřího z Poděbrad na jeho panovnické cestě. V letech 1462-64 žádal evropské panovníky o vytvoření unie křesťanských vládců, která by se sjednotila v boji proti Turkům a řešila vztahy mírovou cestou. Všechny státy unie by měly svůj hlas, ale naopak papežovi byly předkládány jen velmi malé pravomoce. A to byl kámen úrazu a důvod proč nápad nebyl přijat. I přesto je Jiřího myšlenka převratná a často oceňovaná jako první pokus o evropskou integraci.
Jiřího neustálé neshody s papežem se stupňovaly. Papež na Jiřího naléhal, aby zakročil proti kacířským husitům, ale český král naopak žádal o zlegalizování přijímání podobojí. V roce 1466 prohlásil papež Pavel II. Jiřího z Poděbrad za kacíře, vyobcoval ho z církve a vyhlásil proti němu křížovou výpravu pod vedením Matyáše Korvína, která skončila Matyášovým zajetím u Vilémova. I když byl Matyáš zajat a slíbil, že od dalšího boje ustoupí, po svém propuštění v roce 1469 byl moravskými pány a zástupci vedlejší zemí Koruny české zvolen českým králem. Jiří z Poděbrad, kterému zůstala jen vláda nad kališnickou částí Čech, pochopil, že se mu nepodaří v této situaci vytvořit vlastní dynastii a nabídl svou korunu polským Jagelloncům. Krátce nato, 22. března 1471, nečekaně zemřel.
Jiří z Poděbrad byl za svůj život dvakrát ženatý. Nejprve si vzal Kunhutu ze Šternberka, která ale v roce 1449 zemřela a jeho druhou ženou se stala Johana z Rožmitálu. S oběmi měl dohromady 12 dětí. Třem svým synům udělil münsterberské knížectví a jejich potomci založili vlastní dynastii. Syn Hynek z Poděbrad je známý jako básník a vnuk Bartoloměj z Minstrberka byl významným diplomatem.
České dukáty vyrazily zlaté a stříbrné dukáty na počest Jiřího z Poděbrad v roce 2020 k připomenutí výročí 600 let od jeho narození.
