Když se Vladislav Jagellonský v roce 1471 stal českým králem, musel se potýkat se skutečností, že o český trůn již po dlouhou dobu usiloval Matyáš Korvín, zeť předchozího českého panovníka Jiřího z Poděbrad. Zatímco Ladislav se po svém zvolení ujal vlády nad Čechami, ovládal Matyáš Moravu, Slezsko a obojí Lužici. Když se Matyáš Korvín dozvěděl o Vladislavově zvolení českým králem, nechal se sám v Jihlavě prohlásit a papežským legátem korunovat českým králem. Zdálo se, že nepřátelství mezi oběma…
Když se kralevic Karel vrátil v roce 1335 do Čech, byl otřesen stavem, v jakém Království české nalezl, a Praha nebyla výjimkou: „Byl to smutný pohled. Království bylo tak zpustošené, že jsem nenašel jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsem neměl, kde bych přebýval, leč v měšťanských domech. Pražský hrad byl zcela opuštěn, pobořen a zničen, neboť od časů krále Otakara II. byl celý ztroskotán až k zemi,“ napsal později. Nepochybně už tehdy dospěl k…
Boj o Slezsko mezi Marii Terezií a Bedřichem II.Ve svém boji o Slezsko, který sváděla s pruským králem Bedřichem II. prakticky od svého nástupu na trůn, utrpěla Marie Terezie novou těžkou porážku 4. června 1745 v bitvě u Hohenfriedbergeru v Dolním Sasku. Poté, co Prusové v roce 1743 opět vpadli do Čech, snažila se nepřítele ze země vypudit a útrapy války přenést za hranice své říše. To se jí do značné míry podařilo; na jaře 1745 vstoupila její armáda na území Dolního Saska a chystala se ke…
Od 27. května 1471 měli Češi nového panovníka. Sněm v Kutné Hoře toho dne zvolil českým králem Vladislava Jagellonského, teprve patnáctiletého syna polského krále Kazimíra. Volba nebyla jednomyslná, Čechy totiž byli zemí nábožensky i politicky rozdělenou. Už za života Jiřího Poděbradského byl 3. května 1469 hlasy katolických pánů v Olomouci zvolen vzdorokrálem uherský panovník a bývalý Jiřího zeť, uherský král Matyáš Korvín. Mohlo se to stát jen v důsledku toho, že papež Pavel II. prohlásil…
16. dubna 1919 schválilo Revoluční národní shromáždění v ČSR zákon o pozemkové reformě, tzv. záborový zákon. Jednalo se o znárodnění a následné přerozdělení zemědělské půdy. Argumenty pro reformu byly dva, zabránění šlechtě rozprodat bohatství českého národa (např. vykácením lesů a vývozem dříví) a mít ve vlastnictví státu větší výměru půdy, po vzoru sousedního Německa.Zestátněny byly hlavně pozemky velkostatkářů, jež vlastnili více než 150
ha půdy (pole, louky, zahrady, vinice, chmelnice)…