Když se kralevic Karel vrátil v roce 1335 do Čech, byl otřesen stavem, v jakém Království české nalezl, a Praha nebyla výjimkou: „Byl to smutný pohled. Království bylo tak zpustošené, že jsem nenašel jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsem neměl, kde bych přebýval, leč v měšťanských domech.
Pražský hrad byl zcela opuštěn, pobořen a zničen, neboť od časů krále Otakara II. byl celý ztroskotán až k zemi,“ napsal později. Nepochybně už tehdy dospěl k rozhodnutí vrátit Praze bývalou slávu a přeměnit ji v přední evropské velkoměsto. Příležitost k tomu však dostal až poté, co mohl o osudech země rozhodovat sám, po smrti svého otce Jana Lucemburského v roce 1346.
Úmysl rozšířit Prahu výstavbou nových čtvrtí oznámil Karel IV. již v
roce 1347, ale zakládací listinu Nového Města pražského vydal až 8.
března 1348. Od samého začátku se netajil úmyslem vytvořit velkolepé
dílo – Praha se měla stát nebeským Jeruzalémem a novým Římem.
Proto také
sám osobně, v čele svého dvora a za přítomnosti vzácných hostů, položil
základní kámen ke stavbě nových městských hradeb, proto také plánováním
a výstavbou nového města pověřil zkušeného architekta Matyáše z Arrasu,
který tehdy už řídil přestavbu svatovítské katedrály. Sám ovšem
nezůstal stranou a do dispozic nového sídla osobně zasahoval, promítal
do nich své plány a představy. Pro založení města vyhradil velkou
plochu, která svou rozlohou zhruba dvojnásobně převyšovala rozlohu
stávajícího Starého Města. Podle králových představ zde mělo žít zhruba
50 000 lidí.
Aby se stavba příliš nevlekla, nechal Karel IV. vydat nařízení, které zájemcům o stavbu vycházelo velmi vstříc. Každý majitel stavební parcely musel začít stavět do měsíce od obdržení parcely a do roka a půl musel být nejen hotov, ale pod hrozbou trestu v novém domě i začít bydlet!
Pokud se mu podařilo termín dodržet, nemusel po dalších dvanáct let platit daně! Domy ovšem nesměly být ledajaké, musely být výhradně kamenné a nejméně jednopatrové, každý musel mít vlastní odpadní žlab a musel být postaven tak, jak pravil králův výnos, že „soused sousedu dýmem, vodou a smradem škody činiti nemá“. Centrem nového sídliště se stal Dobytčí trh, dnes Karlovo náměstí. To bylo koncipováno tak, že svou rozlohou udivovalo každého příchozího – vždyť zaujímá více než osm hektarů, a i dnes patří k největším v Evropě.
Pro České dukáty sepsal historik Jiří Pernes
