Posledního březnového dne roku 1890 podepsal Bedřich Karel hrabě Kinský dopis adresovaný císaři Františku Josefovi I. Co nejponíženěji v něm panovníka žádal o povolení uspořádat v Praze výstavu, která by veřejnosti ukázala, jak velký pokrok udělalo Království české za posledních sto let. Hrabě Kinský v listě připomínal, že v září 1791 se v Praze nechal korunovat českým králem císař Leopold II. Na jeho počest tehdy uspořádali majitelé průmyslových závodů v Čechách výstavu svých výrobků, kterou tehdejší panovník v doprovodu své choti skutečně navštívil. Nyní, o sto let později, chtěli podnikatelé působící v Království českém uspořádat výstavu novou, jubilejní, která by demonstrovala jejich současné úspěchy. Důležité bylo, že mínili zorganizovat společnou výstavu česko-německou, na níž by se rovnou měrou podíleli podnikatelé čeští a němečtí, protože tehdy Čechy byly zemí dvojího lidu, zemí, v níž vedle sebe žili Češi i Němci.
Císař František Josef I. s nelibostí vnímal napětí, které mezi oběma etniky toto konfliktní soužití vyvolávalo, a naopak vítal podniky společné, které mohly ke snížení vzájemného nepřátelství přispět.
Proto k pořádání výstavy dal nejen souhlas, ale 12. května 1890 dokonce přijal deputaci výstavního výboru a přislíbil, že nad výstavou přijme protektorát. Osudem těžce stíhaný panovník se však ani v tomto případě neměl z připravovaného podniku těšit. V průběhu roku 1890 se v důsledku neúspěšného vyjednávání mezi zástupci obou národů o novém uspořádání česko-německých vztahů situace opět vyostřila, a to do té míry, že se Němci rozhodli svoji účast na výstavě odříci. Netajili se přesvědčením, že Češi sami – které pokládali za slabší, méně vyspělé, méně bohaté a méně schopné – bez jejich účasti výstavu uspořádat nedokážou. Ale tentokrát se přepočítali. Jejich gesto vyvolalo v řadách českých vlastenců pocit vzdoru a odhodlání přivést celý podnik k úspěšnému konci za každou cenu. „My, šestimiliónový národ, obývající země Koruny české, troufáme si uspořádati výstavu sami tak nádhernou, tak skvělou a imposantní, že nad tím nepřátelé naši užasnou,“ napsaly pražské Národní listy 29. července 1890. Skutečně, celonárodní nadšení vyvrcholilo 15. května 1891, kdy se v Praze-Holešovicích otevřely brány nového výstaviště, a Zemská jubilejní výstava byla zahájena. Císař zůstal jejím protektorem i za těchto okolností a 26. září 1891 výstavu osobně navštívil.
Pro České dukáty sepsal historik Jiří Pernes.
