x
Královské kalendárium 6. díl

26. listopad 1346: Karel IV. korunován římským králem

26. listopad 1346: Karel IV. korunován římským králem

Dne 26. listopadu 1346 byl kralevic Karel, syn českého krále Jana Lucemburského, v Bonnu korunován římským králem. Cesta ke královské koruně nebyla jednoduchá. Samozřejmě, že Karel i jeho otec Jan snili o tom, že na hlavě příslušníka lucemburského rodu jednou tato bájná koruna spočine. Problém ovšem byl v tom, že říše již krále měla, Ludvíka Bavora, a to od roku 1314. Situace se změnila v roce 1342, kdy se novým papežem stal Karlův dlouholetý přítel a učitel Pierre de Rossières, který na Petrův stolec usedl coby Kliment VI. Nová hlava křesťanské církve se brzy dostala s Ludvíkem Bavorem do sporu a vhodné řešení spatřovala ve změně na trůnu Svaté říše římské. Kliment VI. byl dlouhodobě nakloněn Lucemburkům, a není tedy divu, že brzy našel s Karlem společnou řeč. Hra o římský trůn začala na jaře roku 1346. Na Zelený čtvrtek tohoto roku (13. dubna) vyhlásil papež nad Ludvíkem Bavorem klatbu a písemně se obrátil na říšská knížata, aby Ludvíkovi vypověděla poslušnost. Karel, který se stal jediným skutečně vážným uchazečem o římský trůn, učinil celou řadu ústupků, které by v případě jeho zvolení výrazně posílily papežovu moc v říši a reálně oslabily moc císařskou.

Současně musel také učinit mnohé kroky, jimiž by si získal přízeň říšských kurfiřtů, z nichž ovšem jedním byl jeho otec Jan Lucemburský, coby český král. Velkým pomocníkem ve snaze o získání koruny se mu stal jeho strýc, trevírský arcibiskup Balduin, který byl sám kurfiřtem, jenž nového krále volil. Složitá jednání nakonec vedla k úspěchu: 11. července 1346 na návrší Königstuhl – Královský stolec nedaleko města Rhens na pravém břehu Rýna byl v souladu s tradicí Karel Lucemburský zvolen římským králem.

Svůj hlas mu dalo pět ze sedmi kurfiřtů – samozřejmě jeho otec Jan Lucemburský a strýc Balduin Trevírský, Walram Kolínský, Gerlach Mohučský a Rudolf Saský. Volby se nezúčastnili markrabě braniborský a falckrabě rýnský, kteří byli proti Karlově volbě, ale uvědomovali si, že pouhé jejich dva hlasy nemohou situaci zvrátit. Že Karlova volba nebyla jednomyslná, naznačuje i zápis tehdejšího kronikáře Williama Ockhama, jenž tehdy pobýval na dvoře Ludvíka Bavora a Karla pohrdlivě nazval „kněžským králem“. Dříve než Karlovi mohla na hlavě spočinout královská koruna, musel se zúčastnit zásadního střetnutí. Byla jím bitva u Kresčaku 26. srpna 1346, v níž po boku Francouzů bojoval proti Angličanům, v níž zahynul jeho otec Jan Lucemburský a v níž on sám utrpěl lehké zranění. Ke korunovaci tak došlo až 26. listopadu téhož roku. Město Bonn se stalo náhradním řešením, protože místo tradičních korunovačních obřadů Frankfurt nad Mohanem mu odmítlo otevřít brány. Zdálo se, že Karla teď čeká dlouhý boj s Ludvíkem Bavorem, ten však roku 1347 zemřel a situace se tak sama vyřešila.

Pro České dukáty sepsal historik Jiří Pernes.

Doporučujeme
Karel IV.
Karel IV.
zobrazit dukát
zajímavosti a novinky
Přečtěte si
Další články
chcete se zeptat?
odběr newsletteru