Unikátní inkusní ražba

Inkusní mince známe především z antiky, z 6. až 4. století před naším letopočtem. Jak vypadají? Zjednodušeně řečeno: Z jedné strany mince je reliéf normální – jako by vystupuje z povrchu – z druhé je tomu právě naopak. Zespoda jde tentýž motiv do hloubi medaile (negativ motivu). Ještě jednodušeji lze takovou minci přirovnat k hodně ploché formičce například na vánoční pracny s velmi širokým lemem k uchopení, k motivu tepanému do plechu nebo ke slepotisku. Prapůvodně byl pravděpodobně tento způsob ražby dán neexistencí pokročilejších způsobů, povětšinou však šlo o chyboražby, tedy zmetky.

Unikátní inkusní ražba Nejspíš vznikaly tak, že právě vyražená mince zůstala ležet na dolním razidle (zpravidla zapuštěném do kovadliny) nebo přilnavostí ulpěla na horním razidle (obvykle třímaném rukou raziče). Ať tak či tak, výsledkem bylo, že se na jedné ze stran mince objevila vyhloubená varianta reliéfu ze strany druhé. České dukáty tento typ ražby využívají záměrně.

Například v případě děl Jiřího Harcuby jde o jednu z mála možností, jak proměnit v unikátní mince jeho proslulé broušené intaglie, které logicky nemají rubovou stranu. Buď je proto volena hladká zadní strana, nebo právě ražba inkusní (dutá). Zejména v případě portrétních intaglií Jiřího Harcuby jde o techniku, která v plné míře zachovává mistrovství originálu. Umožňuje totiž vytvoření velmi vysokého reliéfu, tedy zachování plasticity díla. (Běžným způsobem ražené mince zpravidla vyžadují značné „zploštění“ motivu.)

Poprvé byla tato technologie použita na inkusní medaili Českých dukátů k 10. výročí úmrtí Václava Havla podle portrétní intaglie J. Harcuby. A nutno říci, že jde bezesporu o jednu z nejkrásnějších medailí věnovaných tomuto státníkovi.